Quo vadis, překladatelský obore?

O překladatelích se v posledních letech říká ledacos. Nejčastěji to, že se jim nebezpečně houpe židle – ostatně stejně jako pod mnoha dalšími profesemi, na které AI dopadla dřív, než jsme si stihli připustit. A není to plané strašení. Vidím to v každodenní praxi.

Někteří klienti se dnes na AI spoléhají naplno. S úsměvem mi oznamují, že „tohle už si projedeme botem“, protože moje sazba jim přijde zkrátka moc vysoká. Jiní naopak pořádají jedno školení za druhým, objevují limity i slepá místa automatických překladů, a paradoxně mi posílají víc práce než dřív. A další přicházejí s AI-generovaným textem s prosbou: „Můžete mi to jen projet, jestli to zní přirozeně?“

A já jim to vůbec nevyčítám. Na jejich místě bych dělala přesně to samé. Lidská práce zdražuje, technologie se zlepšují, a ve světě, kde se každý snaží držet náklady na uzdě, dává experimentování s AI naprostý smysl.

Angličtina vs. němčina – dvě reality

V angličtině si dnes AI výstup dokáže zhruba posoudit každá druhá firma sama. U němčiny je situace zatím jiná – tam ještě hodně firem tápe, a tak se zdá, že „němčináři“ zůstanou v byznysu o něco déle než jejich angličtí kolegové. Ale je to jen odklad, ne záchrana.

Celé to působí až schizofrenním dojmem: na jedné straně je odklon od lidské práce naprosto zřejmý, na straně druhé roste poptávka po korekturách AI výstupů. Překládáme míň, kontrolujeme víc. A otázka, která visí ve vzduchu, je čím dál naléhavější: Přetaví se překladatelství v pouhou kontrolu AI textů? A co potom? Co s lingvisty bude?

Realistický závěr: Obor končí. Lidé ale nekončí.

Říct „překladatelé budou pořád potřeba“ je dnes spíš zbožné přání než strategie. Ano, výjimky budou – specifické oblasti, extrémně náročné obory, texty, kde reputace či právní riziko nedovolí experimentovat. Ale jako masový obor, jako stabilní zdroj obživy pro tisíce lidí… tak, jak jsme ho znali, opravdu končí.

To ale neznamená, že končí lidé, kteří mají jazyk v krvi.

Lingvisté budou potřeba jinde, v oborech, které nově vznikají, nebo ještě zatím ani nevznikly. Můžou to být:

  • AI-editor: člověk, který rozumí jazyku i technologii a dokáže z AI dostat kvalitní výstup.

  • Kultivátor firemní komunikace: firmy budou potřebovat někoho, kdo uhlídá styl, tón a konzistenci v době, kdy texty píše „každý“.

  • Terminolog, tvůrce stylových guideline, content QA: role, které vznikají právě kvůli rozmachu AI, ne navzdory němu.

  • Lidé schopní vysvětlit firmám, kdy AI stačí a kdy je to cesta do pekel.

Překladatelství se z profese mění na kompetenci, na základní dovednost, která se spojí s dalšími: se stylistikou, contentem, AI nástroji, marketingem či jazykovou správou ve firmách.

Překladatelský obor jako takový mizí.
Ale jazyk jako disciplína zůstává – a s ním i prostor pro lidi, kteří s ním umí pracovat.

Jen je potřeba přestat čekat, že se vrátí staré časy. A začít si budovat místo v těch nových.