AI v překladu: Revoluce nebo jen další nástroj?

Umělá inteligence vstupuje na scénu

Umělá inteligence přišla nečekaně rychle a stejně rychle se na ni začínáme spoléhat – ať už při každodenních úkolech, vyhledávání informací, nebo v profesním životě. Reforma světa, jak ho známe, probíhá závratným tempem a na všech frontách.

Překladatelé, kteří pracují převážně u klávesnice, se proto ihned pustili do zkoumání a testování této technologie, stejně jako já. Na pozadí tohoto experimentování a fascinace však visí jako Damoklův meč ona znepokojující otázka: dosáhne AI takové úrovně, že lidské překladatele úplně nahradí?

Mě osobně přijde AI nesmírně zajímavá, jako nástroj s téměř neomezeným potenciálem. Od samého nástupu generativní AI na scénu zkoumám, zda a jak mi může zkvalitnit a zefektivnit práci. V některých případech mě její schopnosti příjemně překvapily, jindy naopak zklamaly. Zkušenosti (nejen) překladatelů ukazují, že AI dokáže být užitečným pomocníkem, ale má své limity – což asi nikoho nepřekvapí.

Limit s názvem čeština

Prvním problémem je samotný jazyk, se kterým pracujeme. Na rozdíl od globálně rozšířených jazyků, jako je angličtina, nemůže čeština spoléhat na rozsáhlé databáze trénovacích dat. Investice do vývoje modelů pro menší jazyky jsou nižší, což vede k horší kvalitě výstupů. Zatímco anglické překlady AI často dosahují vysoké úrovně, u češtiny stále chybí stylistická přirozenost a správné uchopení kontextu. A tak například ještě nedávno mi AI navrhla pro „Akkordeon Oberfläche HWO“ překlad „Akordeonový povrch HWO“, přičemž už jí nenapadlo, že v kontextu podlah se nejedná o akordeon jako nástroj, ale spíše o „skládaný vzhled“, a HWO je zkratka pro Hardwax Oil (tvrdý voskový olej), což může být důležité přeložit, nebo taky ne. Zkrátka a dobře, jedna otázka nestačí – pro správný výsledek je třeba se doptávat a AI vhodnými prompty „dokopat“ ke správné formulaci.

Výhoda paměti bez hranic

Největší předností AI je její paměť, neomezená slovní zásoba a přístup k bezbřehému množství informací dostupných online. Zatímco člověk může narazit na neznámé slovo – a nejen slovo, ale i díru ve znalostech – AI na vyžádání nabídne definici i několik možností překladu, se kterými se dá dále pracovat. Bylo by pošetilé tuto výhodu nevyužívat – stejně jako by bylo pošetilé ve 20. století odmítat slovníky a spoléhat jen na vlastní paměť, protože člověk to ví přeci nejlíp. Neví, alespoň ne vždycky.

Hodnota lidského překladatele ale i nadále spočívá v tom, že umí vyhodnotit kvalitu navrhovaných variant, vybrat tu nejlepší nebo vytvořit vlastní. Musí rozhodnout, zda je výstup použitelný, a pokud ano, jak ho vhodně upravit. Kompilací dat generovaných AI i vlastní hlavou potom vzniká výsledný text, který už nekazí ani nešvary AI technologií, ani lidská zapomnětlivost a omezené znalosti.

Nahradí AI překladatele?

Moje odpověď zní: v mnohém ano, ale ne zcela. Jisté je, že práce překladatele tak, jak jsme ji znali doposud, je věcí minulosti. AI již nahrazuje velkou část lidské práce, ale má stále zatím problémy se stylistikou, kulturními nuancemi a formulacemi, ve kterých je potřeba hlubší porozumění a citlivá trasformace. AI se už dnes běžně používá tam, kde je klíčová rychlost a cena – například u technické dokumentace, interní komunikace nebo online obsahu. Je dostupná zdarma nebo za zlomek ceny profesionálního překladatele, což z ní činí atraktivní volbu. Jaká tedy bude role a přidaná hodnota nás, překladatelů?

Budoucnost: Symbióza člověka a stroje

Pravděpodobnější než úplné nahrazení je propojení AI s lidskou prací. Překladatelé se stanou spíše jazykovými editory, kteří se soustředí na stylistické úpravy a interpretaci významů. Tento trend ostatně není nový – překlad už dávno není pouhým překládáním od nuly, ale spíše procesem editace a vylepšování výstupů překladačů a různých technologií. Na konci procesu však stále stojí člověk, který dodává textu plynulost, přesnost a kulturní citlivost. AI nabízí varianty, ale konečné rozhodnutí zůstává v rukou překladatele. AI tedy pro překladatelský svět nepředstavuje jen nekalou konkurenci a existenční hrozbu, ale také užitečnou „hlavu“ pro společný brainstorming.

Firmy zatím k AI přistupují s opatrností, zejména u odborných a citlivých textů. Data zadaná do AI mohou být dostupná třetím stranám, což představuje bezpečnostní riziko. V takových případech zůstává lidský překladatel nezastupitelný. No a soudní a úřední překladatelé se také nemusí bát – AI totiž zatím nemá „razítko“.